ČAJOVNA U KOCOURA

Vítáme Vás na našich stránkách..

Čajové země - ČÍNA

Počátky čaje v číně

zdroj : čaj.wu

Počátky čaje v Číně

Mapa Szechwanu
Szechwan (zdroj - Wikipedia)

Čaj se zběžně objevuje ve vtipné veršované úvaze Tung-yüeh (Smlouva s otrokem) od Wang Paa pocházejícího z Chengtu ve Szechwanu, jenž žil v 1. stol. př.n.l. Text popisuje návštěvu autora u vdovy, která vlastnila nepoddajného otroka jménem Pien-liao. Wang Pao jej požádal, aby zašel koupit víno, ale otrok ho odmítl s tím, že jeho zesnulý pán jej smluvně nezavázal, aby pro něj vykonával běžné pochůzky. Na to mu Wang Pao nabídl že s ním uzavře novou smlouvu. Pien-liao však trval na tom, aby v ní byl úplný výčet prací, které po něm může Wang Pao vyžadovat. Zbytek díla tvoří podrobný seznam Pien-liaových budoucích povinností. Čaj se objevuje u pokynů pro večerní oslavy, kdy má otrok přinášet víno a vařit rozličné pokrmy, ale také „uvařit čaj a naplnit misky.“ Další otrokovou povinností je „ve Wu-yangu nakoupit čaj.“

Kvůli více verzím tohoto textu se však lze domnívat, že pasáže obsahující slovo ‘čaj’, jsou pravděpodobně dodatky z pozdější doby. Proti této domněnce lze postavit botanický fakt, že camellia sinensis pochází z jihozápadní provincie Szechwan, která bývá v mladších textech zmiňována v souvislosti s počátky pěstitelství čaje.

Jedna z nejrannějších zmínek o čaji v Číně se objevuje v životopise dějepisce Wei Chaa, datovaném mezi roky 264-273 n.l., kde lze číst větu:

„Někdo mu (Wei Chaovi) potají vyměnil víno za čaj.“

Citát se zdá být značně nejasný, pokud vynecháme historické okolnosti. Roku 264 n.l. na trůn království Wu nastoupil Sun Hao; muž zpustlý, nechvalně proslulý opilstvím a zhýralostí. Wei Chao by oblíbeným dějepiscem nového vladaře a častokrát byl zván na opilecké hostiny, které vždy trvaly celý den. Očekávalo se, že každý host vypije alespoň sedm čínských pint vína. Wei Chao však byl slabé tělesné konstituce a nemohl se se svými spolustolovníky měřit, neboť jeho míra byla pouze tři pinty. Ven z nepříjemné situace mu pomohla nejmenovaná osoba, která Wei Chaovi vyměnila džbán vína za čaj. Dá se předpokládat, že odhalení této zrady vedlo spolu s dalšími okolnosti k historikově smutnému konci. Roku 273 byl uvězněn a zanedlouho odsouzen k smrti.

O čaji se letmo rovněž zmiňuje sbírka příběhů o zázracích Po-wu chih, která spadá do stejného období jako životopis Wei Chaa (její autor Chang Hua, který pocházel ze severní Číny, žil zhruba v letech 232-300). V oddíle nazvaném Strava, které je radno se vyhnout najdeme zde krátkou větu:

„Pití pravého čaje způsobuje nespavost.“

Znak pro čaj - ch'aZnak ch’a

Z toho lze usuzovat, že čaj byl ve svých prvopočátcích pokládán za divotvornou rostlinu, když si zasloužil zařazení do knihy divů. Použití slova pravý čaj ukazuje na to, že za ‘čaj’ byly tehdy, ke zmatení současných historiků, považovány i další rostliny. Namísto pozdějšího znaku ch’a, byl pro čaj používán znak t’u. V ranných textech je znaku t’u použito k popisu mnoha rostlin, např. bodláku nebo rákosu, což způsobuje obtížné určení okamžiku, kdy Číňané začali používat tento t’u výhradně pro čaj. Bodlák byl také nazýván hořká bylina, přičemž je možné, že je to právě hořkost, co spojila více rostlin pod jeden znak.

První vědecký popis čaje sepsal čínský učenec jménem Kuo P’o, který žil v letech 276-324. Kuo P’o píše:

„Rostlina je malého vzrůstu podobně jako chih-tzu (Gardenia florida). V zimním období má listy, které můžou být svařeny k připravení nápoje. Listům sklízeným časně se říká t’u, zatímco pozdní sklizeň se jmenuje ming. Také se používá název ch’uan. Obyvatelé Shu (současný Szechwan) těmto listům říkají „hořký t’u“.“

Nejstarší oslavná báseň na čaj od Tu Yua bývá vymezována roku 307-312.

Čaj se zřejmě rychle rozšířil po celé Číně, za což lze připisovat zásluhy studentům, ubírajícím se k hlavnímu městu ke zkouškám; úředníkům a vojenským hodnostářům, kteří při výkonu svých povinností cestovali i do odlehlého pohraničí; mnichům přesouvajícím se z kláštera do kláštera, nebo běžným lidem vykonávajím pouť ke Konfuciově rodišti. Míru známosti potvrzuje Ennin, japonský buddhistický poutník, když píše ve svých zápiscích z cest po Číně v letech 838-847 o tom, že se setkal se zvykem pít čaj jak v severním Shantungu, tak v jihozápadních krajích. Čaj se také stal oblíbeným předmětem darů mezi šlechtici, kteří se předháněli, který z nich věnuje císaři větší množství vybranějšího druhu.

Zdroje:

  • BODDE, Derk, Early References to Tea Drinking in China. Journal of the American Oriental Society, Vol. 62, No. 1. (Mar., 1942), s. 74-76.
  • GOODRICH, L. Carrington; WILBUR, C. Martin, Additional Notes on Tea. Journal of the American Oriental Society, Vol. 62, No. 3. (Sep., 1942), s. 195-197.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.