ČAJOVNA U KOCOURA

Vítáme Vás na našich stránkách..

Čajové země - ČÍNA

Bambusová poezie

zdroj : lidé a země

Představte si bambus, kam se podíváte! Procházíte se nekonečným bambusovým lesem, bydlíte v pokoji obloženém bambusem, houpete se na bambusové houpačce, sedíte v bambusovém křesle u bambusového stolu, jíte bambusovými hůlkami bambusové výhonky, rýži vařenou v páře v bambusovém kmeni, taštičky z lepivé rýže v bambusovém listu, pak se svezete na bambusovém člunu nebo se necháte nést na bambusových nosítkách… Tohle všechno můžete zažít ve středozápadní Číně, v místě s příznačným názvem Bambusové moře.

Bambusové moře je jediný převážně jednodruhový prehistorický les svého druhu na světě. Je to oblast rozkládající se na 120 km2 s centrální částí 40 km2 (kde je hustota porostu až sto tisíc stromů na km2), v subtropickém pásmu jižního výběžku provincie S‘-čchuan (Sichuan), v nadmořské výšce mezi šesti sty a tisíci metry. Vstupním bodem do oblasti je město I-pin (Yibin), rozkládající se na soutoku řeky Zlatých písků (což je místní název pro slavnou Dlouhou řeku neboli Jang-c‘ťiang) a Mien-ťiang (Mian Jiang). Tato oblast tradičně patřila k téměř neosídleným částem Číny. Odedávna zdejším strmým svahům hor vládl hustý bambusový porost, který spíš než usedlí zemědělci obývali bandité a kromě divé zvěře se v něm skrývali i nejrůznější zločinci. Přestože byl bambus od nepaměti opěvován v čínské poezii a zobrazován v klasických tušových malbách, díky nízkým cenám nikdy nebyl lukrativním obchodním artiklem a zdrojem příjmu. Pěstitelé z jeho prodeje nikdy příliš nezbohatli a obchod s bambusem nepatřil k výnosným způsobům podnikání. Bambus se tu celá staletí nerušeně rozmnožoval, a právě proto se zde do dnešních dnů dochoval vzácně neporušený a ojedinělý ekosystém světového významu.

Tajemné Jezero víl má uprostřed ostrůvek. Při úplňku se víly údajně koupají...

Tedy bylo tomu tak až do 90. let minulého století, kdy bylo Bambusové moře objeveno turisty a filmaři. Leckdo si možná vzpomene na čínské filmy Tygr a drak a Klan létajících dýk a jistě si vybaví scény s hrdiny prohánějícími se bambusovým hájem, které se natáčely právě v zeleném ráji Bambusového moře. Až do té doby sem nevedla silnice a les obývala jen hrstka usedlých rodin rolníků.

Teprve v 90. letech zde bylo vystavěno turistické centrum, objevili se vyškolení průvodci, rozvíjela se infrastruktura, takže se i tradičně smýšlející rolníci odvažovali stavět na půjčky útulné hotýlky. Také bylo zavedeno turistické vstupné 85 yüanů, což je asi dvě stě korun.

Mlha mezi kmeny a pak zářící slunce

K Bambusovému moři jsem jela dlouhé hodiny venkovským autobusem, plným rozveselených rolníků s tvářemi ošlehanými sluncem, kteří vezli pytle s obilím, zeleninou, kuřaty a kachnami.

Všichni se dělili o dobroty, které měli s sebou – pražená slunečnicová semínka, kousky sušeného hovězího masa balené jako bonbony i opravdové cucavé bonbony – a nahlas si vykládali nejnovější drby. Z Čchang-ningu už nejel žádný autobus, a tak jsem musela využít místní taxi, abych se dostala do nitra lesa, vesničky Mo-si. Ubytovala jsem se v jednom z nově postavených rodinných hotýlků a po jednoduché večeři šla hned spát, abych další den brzy vstala a z lesa mi nic neuniklo.

Prošla jsem všechny turistické okruhy v centrální části Bambusového moře. Zážitek to byl pokaždé jiný i vlivem počasí. První dva dny bylo zamračeno a les se halil do tajemné mlhy.

Teprve třetí den se rozjasnilo a les se stal příjemným útočištěm před žhavými paprsky slunce, které zároveň dávaly vyniknout čerstvé zeleni bambusových lístků.

Bezstarostné údolí

Mým nejoblíbenějším místem se stalo údolí s příznačným názvem Bezstarostné. Kousek za branou do údolí jsem spatřila skupinu soch rozveselených bohémů popíjejících pod bambusovými větvemi. Sochy připomínají pobyt slavných starověkých básníků a hudebníků, kteří odešli takzvaně „do ústraní“ (vzdali se úřednické kariéry a hmotných statků, aby se z nich stali poustevníci) a uchýlili se sem, kde vytvořili svá nejslavnější díla.

Kráčela jsem po kamenném chodníčku středem údolí podél potoka, do něhož ústí několik menších a větších vodopádů.

Spíš omámením než únavou jsem se často zastavovala, abych si odpočinula tu v altánku, tu u vodopádu nebo se bezstarostně položila na měkké listí, dívala se do korun stromů a naslouchala šumu lesa.

Obědvala jsem v odlehlé zahradní restauraci místních rolníků, kteří mi vykouzlili lahodnou vegetariánskou hostinu sestávající z bambusových výhonků, hub rostoucích na kořenech bambusu a z vlastní vypěstované zeleniny. Snad nejopuštěnější oblast lesa se nazývá Údolí potoka zbarveného tuší. Údolí odvozuje svůj poetický název z pověsti z 10. století, kdy k Bambusovému moři přicestoval úředník z okresního města I-pin. Poté, co věnoval údolí vlastnoruční kaligrafii o třech znacích, vyjadřující jeho okouzlení krásou údolí, odhodil štětec do potoka, jehož voda se zbarvila do odstínu tuše. Tiché údolí protkané sítí kamenných chodníčků s množstvím vyvrácených bambusů v člověku vyvolává dojem bezpečné divočiny, ve které je radost se ztrácet.

Cesta nitrem lesa mě dovedla k Jezeru víl, v němž se prý při úplňku tyto bytosti koupají. Nechala jsem se přes ně převézt přívozem, abych pokračovala dál kouzelným lesem.

Poklady i nesmrtelnost

Jedním z nejpříjemnějších míst, kam je vhodné vydat se brzy ráno, jež předchází horkému slunečnému dni, je nejznámější z místních nesčetných vodopádů. Nazývá se Duhový, podle barev, které odráží, když na něj svítí slunce. K vodopádu jsem sešla po kluzké a nebezpečné kamenné stezce vinoucí se po útesu, po němž ze všech stran stéká voda, a tak jsem byla promočená, ještě než jsem se k vodopádu vůbec dostala.

Zážitek úplně jiného druhu jsem měla na okraji útesu Nebeských pokladů. Cesta pod převisem útesu mi otevřela vyhlídku na skály a vesničky uhnízděné mezi lesknoucími se terasovitými rýžovými políčky. Podél cesty jsem studovala tajemné reliéfy vytesané do skály s motivy Příběhů tří říší a jiných starověkých i středověkých historických románů.

Nakonec jsem došla až k jeskyni Obývané nesmrtelnými. Vlastně to nebylo nic jiného než několik novodobých taoistických a buddhistických svatyní, které obývala hrstka mnichů.

Své služby mi tady okamžitě nabídli taoističtí věštci. Jsou tu prý připraveni mi předpovědět cokoliv o budoucí kariéře, rodině, zdraví nebo o konstelaci vhodné pro dosažení všech tajných snů a cílů. Celý výlet po tichém Bambusovém moři ve mně vzbudil a zanechal pocit dokonalé harmonie člověka s přírodou a naplnil mou duši klidem a spokojeností. Těžko se mi loučilo s místem dýchajícím takovou nádherou a přirozeností, která je v dnešním světě tak vzácná.

Symbolika

V čínském umění je bambus považován nejen za jeden z mnoha symbolů pro vytrvalost a dlouhověkost, ale i skromnost (díky svému dutému kmeni), a proto jej za svůj symbol považovali čínští vzdělanci a úředníci. Ve dvojici se švestkou je symbolem muže a ženy, ve trojici s borovicí a švestkou jsou to tři přátelé v zimě a ve čtveřici se švestkou, orchidejí a chryzantémou čtyři roční období a čtyři rostliny symbolizující čtyři ušlechtilé vlastnosti.

Bambus v čínské kultuře

Bambus měl odpradávna jak praktické využití ve výtvarném umění, tak vždy patřil mezi oblíbené motivy zobrazované a opěvované v umění.

Čínský název pro bambus „ču“ (zhu) je jednou z běžných určujících složek čínských znaků vyskytujících se ve více než padesáti položkách slovníku moderní čínštiny. Kromě znaků pro předměty vyrobené z bambusu se tento radikál objevuje např. ve znaku pro smích (neboť starým Číňanům praskání bambusu připomínalo příslušný zvuk a také se jim zdálo, že se bambus jakoby „prohýbá“ smíchy), dále pro hlupáka, kterému se bambus posmívá, a také ve slovesu čekat (skládá se z radikálů pro bambus nad klášterem).

Bambusové rachejtle

Věří se, že bambus zahání démony. Bambus špatně hoří, a když už se tak stane, hlasitě praská. Praskající bambus byl prapředkem rachejtlí, které se používaly především na čínský Nový rok.

Panda: „požírač bambusu“

Název snad nejroztomilejšího medvěda na světě v překladu znamená „požírač bambusu“. Je to vlastně francouzská adaptace nepálského slova. Sami Číňané říkají pandě „kočkovitý medvěd“.

Jak už z názvu vyplývá, bambus je pro pandu hlavním zdrojem potravy. Dospělá panda velká sežere 40 kg bambusu denně, z nichž ovšem stráví pouhou pětinu. Přirozeným prostředím, kde panda žije, jsou bambusové houštiny vysokých hor v západním S´-čchuanu.

Všestranné využití

Jestliže ho dnes najdete v mnoha jihočínských zahradách jako okrasný strom, jeho význam je především praktický. Bambus se odpradávna využíval ve stavebnictví (ke stavbě domů, plotů, mostů, lešení, vodovodů), v zemědělství (bylo z něj vyráběno zavlažovací potrubí, převážná část zemědělského náčiní, kyvadlový nosič nákladu, rybářské pruty), v dopravě (výroba lodí, nosítek, a dokonce i čínského jízdního kola), ve válečnictví (vyráběly se z něj nejen zbraně pro bojová umění, ale byl používán např. i k výrobě děl) a v soudnictví (chycení zločinci byli zavíráni do bambusových klecí, bambusová rákoska sloužila k tělesným trestům a v neposlední řadě se bambus využíval jako jeden z hrůzných způsobů čínského mučení -odsouzený se napevno přivázal k rychle rostoucímu bambusu, který se mu nechal prorůstat do různých částí těla). Jeho univerzálnost nalezla uplatnění též v gastronomii (při výrobě většiny kuchyňského nádobí a náčiní, listy dobře poslouží jako obaly na knedlíčky, velmi oblíbená je konzumace bambusových výhonků mnoha jeho odrůd) či v písemnictví a umění (bambusové desky se používaly ke psaní ještě před vynálezem papíru, z bambusu se vyráběly štětce, hudební nástroje, především flétny a ústní varhánky).


Bambusové zvláštnosti

  • Některé druhy bambusů vyrostou až o 120 cm za den.
  • Na světě existuje 91 druhů a přes 1000 odrůd bambusu.
  • Jediný kontinent (pomineme-li Antarktidu), kde bambus neroste, je Evropa.
  • Bambus obvykle rozkvétá jen jednou za šedesát let. Je to těsně předtím, než umírá. Celý les bez ohledu na stáří jednotlivých stromů rozkvete najednou a následně i najednou umírá. Z květů pak často vznikají nové odrůdy.
  • Opadává na jaře a nové listy nasazuje zkraje léta.

Bambus? Pro Číňany nuda

Ač bylo Bambusové moře před pár lety vládou vyhlášeno za přírodní rezervaci a turistickou atrakci a zařazeno mezi čtyřicet nejpozoruhodnějších cestovních destinací v Číně, dodnes se nepodařilo přilákat sem větší množství turistů. Oblast je totiž odlehlá a těžko dostupná a sami Číňané nepovažují bambus za nic tak zvláštního, aby to stálo za namáhavou cestu. Bambus je totiž běžný strom na většině území jižní Číny, kde kromě přírody již nic jiného není a na Číňany, kteří během svých výletů chtějí prožít co nejbujařejší směsici zábavy a vzrušení, je tu přece jen příliš velký klid.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.